Stenograf parlamentní kanceláře. Autor publikace o dějinách československé stenografie.
* 13. 4. 1921, † 29. 6. 2010
Josef Kujal se narodil 13. dubna 1921 v Krčíně, vystudoval reálné gymnázium v Náchodě, kde se jako nepovinný předmět vyučoval těsnopis. Josefa Kujala těsnopis nadchl, stal se pro něj celoživotním zaměstnáním i koníčkem.
Těsnopis, někdy nazývaný také stenografie nebo rychlopis, je speciální druh úsporného písma, který se snaží zachytit co nejvíce informací pomocí co nejmenšího počtu tahů. Jinými slovy: maximální obsah na minimální zápis.
Josef Kujal maturoval v roce 1940. Znalosti těsnopisu využíval za druhé světové války k zapisování českého zahraničního vysílání, zejména londýnského. Kromě těsnopisu také rád hrál na housle, až do roku 1942 byl jedním ze třinácti členů novoměstského tanečního orchestru Ladislava Černého.
Na začátku druhé světové války Německo obsadilo severské státy a plánovalo je využívat jako základnu pro operace německého námořnictva a letectva v Severním moři a Arktidě. K tomu potřebovalo dostatek pracovní síly. Na jaře roku 1942 odjely do Norska první transporty mladých mužů z protektorátu určených pro stavbu opevnění na norském pobřeží. Vlakem byli dopraveni do přístavu Štětín a dále pokračovali na lodích do Norska. S nimi byl v oblasti Narviku totálně nasazen i Josef Kujal. Domů se vrátil před koncem války a pokračoval pak v zapisování zahraničního vysílání. Celkem zaznamenal přibližně 90 vystoupení českých představitelů našeho zahraničního odboje (Beneš, Masaryk, Stránský, Feierabend, Ripka, Majer, Šrámek, Clementis, generálové Ingr a Viest a další).
Veškeré další úsilí věnoval přípravě na kariéru komorního (tj. parlamentního) stenografa. Zkoušku vykonal v roce 1947. V následujícím roce se oženil s Naďou Pohlovou z Nového Města n. M. a až do roku 1997 žil s rodinou v Praze.
Josef Kujal byl zaměstnán jako redakční stenograf, ale v průběhu roku 1965 získal vysněné místo stenografa v Národním shromáždění (později Federálním shromáždění). Komorní stenografie je specifická v tom, že kromě přesného průběhu jednání zachycuje i další skutečnosti relevantní pro situaci, např. změny v předsednictví, přítomnost oficiálních návštěv, projevy souhlasu či nesouhlasu poslanců atd. Stenografování a jazykově správné převádění nastenografovaného textu vyžaduje nadprůměrnou úroveň jazykové kompetence stenografa. Josef Kujal se zde postupně stal vedoucím stenografického kolektivu parlamentní kanceláře.
Byl jmenován zástupcem předsedy státní zkušební komise pro komorní těsnopis, sám se také účastnil soutěží v těsnopisu – šestkrát byl mistrem republiky, v roce 1971 dosáhl zápisu 190 slov za minutu. Několikrát reprezentoval při mezinárodních soutěžích, čtyřikrát se umístil první, naposledy v Meinheimu v roce 1981.
Dvacet let vedl kurz komorního těsnopisu v Těsnopisném ústavu. Je držitelem dvou státních vyznamenání.
Do důchodu odešel v roce 1985. Poté žil s manželkou v Krčíně.
V roce 2006 vydal vzpomínkovou knihu o dějinách československé stenografie Parlament, politika a těsnopis. Shrnul v ní vývoj těsnopisecké služby zákonodárných sborů od roku 1848 až po rozpad Československa: směřování parlamentní stenografie od revolučního roku 1848 přes první ústavodárný říšský sněm, Sněm království českého, prvorepublikové Národní shromáždění, poválečné zastupitelské sbory až po zánik Federálního shromáždění. Historický exkurz doplňují vzpomínky autora na období jeho působnosti v československém parlamentu.
Josef Kujal zemřel 29. 6. 2010 v Krčíně.
Použité zdroje
DVOŘÁČEK, Bohumil. Z galerie osobností Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují: Tiskárna Losenický, 2008. ISBN 978-80-254-1805-5.
Noráci. Online. [citováno 2026-06-24].
Slovník spisovného jazyka českého. Online. [citováno 2026-06-24].
URBAN, Martin.
Těsnopis: zapomenuté umění rychlého psaní, které má co nabídnout i dnes. Online. Publikováno 28. 3. 2026. [citováno 2026-06-24].
Wikipedie: otevřená encyklopedie. Online.