Jan Vaněk (1921–1930)

Jan Vaněk byl prvním farářem CČS ustaveným přímo v náboženské obci v Novém Městě n. Met. Pocházel z nedalekých Roztok. Vystudoval c. k. vyšší gymnázium v Hradci Králové. Po maturitě odešel k premonstrátům do Želivi a po roce v noviciátu začal jako člen řádu studovat na teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Druhým rokem studoval teologii privátně v želivském klášteře. Zkoušky skládal v Hradci Králové, kde pak studoval třetí a čtvrtý ročník. Na jáhna byl vysvěcen 8. září 1909, sliby složil do rukou opata Salesia Roubíčka v Želivi.

Na římskokatolického kněze byl vysvěcen 10. července 1910 biskupem Josefem Doubravou v Hradci Králové.

Od 1. září 1910 do 31. března1913 byl na premonstrátském děkanství v Humpolci ustanoven druhým kaplanem a od 1. dubna 1913 do 31. října 1919 prvním kaplanem. V této době napsal hru pro mládež Ondřej, potulný filosof, obraz ze života o čtyřech jednáních.

V tomto období se také stal členem Jednoty katolického duchovenstva a později i členem Klubu reformních kněží a Ohniska vedeného ThDr. Karlem Farským. Byl v pravidelném písemném styku s Bohumilem Zahradníkem-Brodským, jedním ze zakladatelů CČS. Když byl od 1. listopadu 1919 do 15. května 1920 administrátorem fary ve Skále, obdržel – tak jako ostatní – poštou výtisk Českého misálu a o Vánocích 1919 z tohoto misálu sloužil „českou mši“.

Od 15. května 1920 do 1. září 1921 byl administrátorem premonstrátské fary v Jiřicích a kaplanem u faráře Záruby. Zde zřejmě dozrálo jeho rozhodnutí opustit římskokatolickou církev. Jan Vaněk náležel ke generaci ThDr. Karla Farského, byl pouze o pět let mladší. Zlomovou dobu konce desátých let dvacátého století prožíval obdobně. Téměř v závěru svého života Vaněk vyznává: Jsem povinován díky Církvi československé. Umožnila mi lidský život, život podle přesvědčení a bez přetvářky, a to že jsem mohl k lidem mluvit podle svého přesvědčení“ (Magnetofonový záznam k 40. výročí CČS(H).

O Vánocích roku 1920 byl Vaněk požádán radou starších ve Rtyni, aby se stal farářem tamní nově se formující náboženské obce. V té době z řádu odcházela i řada jeho kolegů. Ve Rtyni neměli pro Vaňka zajištěné ubytování a tak k nástupu do služby v CČS nedošlo. Věci připravené ke stěhování však zůstaly zabalené, neboť navázal kontakt se zástupci novoměstské rady starších.

Dne 3. srpna 1921 se zúčastnil jednání rady starších v Novém Městě n. Met. Radní se rozhodovali mezi Janem Vaňkem a Maxem Škodou, farářem ve Vysokém Mýtě. Služební smlouva byla nakonec sepsána s Janem Vaňkem (Max Škoda nastoupil později ve Rtyni a po krátkém působení přešel do Uhlířských Janovic). Za radu starších je podepsán Jindřich Špringr (předseda), Josef Tretera (jednatel), Jan Rybín (pokladník) a Jindřich Benoni. Tohoto jednání se neúčastnili zástupci krčínské rady starších. Teprve dodatečně sdělili přípisem z 10. srpna 1921, že přistupují pod novoměstskou duchovní správu, ale pouze prozatímně.

Do Nového Města nad Met. se Vaněk přestěhoval koncem srpna a službu nastoupil od 1. září 1921. První bohoslužby sloužil v neděli 28. srpna 1921 o půl desáté dopoledne v kostele Všech svatých, odpoledne o půl třetí v kostele sv. Ducha v Krčíně, jak poznamenal na předsádce jím založené knihy protokolu jednacího. Podepsal se jako Jan Vaněk, farář čsl. církve v Novém Městě n. Met., dříve P. Václav J. Vaněk, kapitulár premonstrátského řádu v Želivě. Farní kancelář a byt obdržel v obecním domě č. p. 17, v tak zvané „čokoládovně“. Bohoslužby vykonával v rozsáhlé náboženské obci kryjící se s politickým okresem novoměstským (se soudními okresy novoměstským a opočenským).  Mimo to pak ještě ve středu večer po bohoslužbách nacvičoval s věřícími nové písně ze zpěvníku. Mnohé se vedlo stále po „katolicku“. Na 22. května 1922 ohlásil procesí – „průvod na vyprošení božího požehnání pro úrodu zemskou“.

Po nástupu do Nového Města byl dvakrát předvolán před církevní soud, ke kterému se nedostavil. Obdržel dva exkomunikační dekrety, z premonstrátského řádu i z římskokatolické církve.

Dne 14. března 1922 se Jan Vaněk oženil s Alžbětou roz. Novákovou narozenou v Humpolci.

Ve svém rodišti v Roztokách sloužil 28. srpna 1923 na návsi u kříže bohoslužbu, na kterou ho z Nového Města n. Metují doprovázelo pěšky na 150 lidí.

Jan Vaněk působil v náboženské obci novoměstské téměř deset let. V těchto deseti letech probíhala konsolidace církve, státní schvalování náboženských obcí, byly kladeny základy hospodářského života a církev procházela věroučnými zápasy.

Faráře Vaňka si členové náboženské obce vážili, chválili jeho kázání. Na valné hromadě náboženské obce 6. května 1923 si ho zvolili farářem. Přesto však časem začalo docházet k neshodám.  

Zvyšující se služební povinnosti a pokračující neshody přispěly k tomu, že Vaněk začal uvažovat o změně působiště. Zavázal se radě starších, že nejméně šest měsíců předem ji o svém úmyslu uvědomí a pomůže jí opatřit nástupce. 

Po opuštění kostela Všech svatých Městská rada propůjčila náboženské obci k bohoslužebným a shromažďovacím účelům místnost v obecním domě č. p. 17, kde měl Vaněk již od svého nástupu služební byt. Dne 24. ledna 1926 zde byly po úpravách (vybourání příčky mezi dvěma místnostmi) poprvé konány  bohoslužby. Tato pronajatá, poměrně nevelká prostora sloužila náboženské obci až do 1. října 1933.

Dne 7. ledna 1927 se narodila manželům Vaňkovým dcera Eliška.

Rada starších svolala na 29. května 1928 schůzi, které se zúčastnil též biskup Kordule a delegáti venkovských obcí. Hlavním bodem pořadu bylo urovnání sporu mezi některými členy sboru a farářem. Předseda rady starších bratr Žid přečetl z řádů církve povinnosti náboženské obce k duchovnímu a povinnosti duchovního k církvi a vyzval přítomné, aby vznesli své stížnosti. Po následné diskusi bylo shledáno, že důvody uváděné proti Vaňkovi jsou nepodložené. Biskup Vaňka zcela rehabilitoval, zášť proti němu však odstraněna nebyla. Napětí v náboženské obci přetrvávalo. Dne 20. května 1930 byla na Vaňkovu žádost svolána mimořádná schůze rady starších, v níž rezignoval na místo faráře. Současně oznámil, že odejde do Holic. Tamní radou starších byl zvolen farářem o dva dny dříve.

Z Nového Města n. Metují se odstěhoval 1. června 1930. Po jeho odchodu byl nakrátko pověřen správou náboženské obce Čeněk Brebis, tajemník diecézní rady v Hradci Králové (do 1. 7. 1930).

K 31. červenci 1939 podal Vaněk v Holicích rezignaci a odešel sloužit do Plaňan u Kolína. Zde prožil těžkou dobu okupace. Službu ukončil 31. prosince 1946 odchodem do důchodu. Fara v Plaňanech ale nebyla nikým novým obsazena a tak zde žil dál a zdarma vypomáhal při bohoslužbách a občas i při výuce ve školách. V roce 1948 musel činnost v plaňanské náboženské obci ukončit.

Jediná možnost dalšího působení se mu otevřela v pohraničí. Farář Jan Frolík nabídl Vaňkovi službu duchovního v Žacléři. Do Žacléře přišel Vaněk v roce 1949. Obdržel sice od okresního církevního tajemníka státní souhlas k duchovenské službě, ale u  krajského církevního tajemníka byl v nemilosti, proto nebyl ustanoven pomocným duchovním. Mohl ale opět zdarma vypomáhat. V červenci roku 1957 podstoupil těžkou operaci a odešel do trvalého důchodu.

Jaroslav Brázdil v Českém Zápase z 23. září 1957 o něm píše: V aktivní službě byl na každém místě skoro deset let a všude se osvědčil jako plný lásky k Bohu i k lidem a k církvi…  

Dům, ve kterém bydlel, byl koncem padesátých let náboženské obci vyvlastněn a určen k demolici. Vaněk se přestěhoval do vlastního malého domku v téže ulici, kde dožíval poslední leta u hodinářského ponku obklopen tikajícími a odbíjejícími hodinami. Byla to od mládí jeho láska.

Bratr farář Jan Vaněk zemřel v pátek 12. července 1968 ve věku 83 let. Kremační rozloučení v obřadní kapli na hřbitově v Trutnově vykonal královéhradecký biskup Josef Pochop spolu s místní farářkou Naděždou Brázdilovou.