Husův pomník v Novém Městě nad Metují
Václav Böhm
Část první: Rodným krajem, 2000, č. 21, s. 19-21. ISSN 1210-6135.
Když byl před šedesáti lety odhalen v Novém Městě nad Metují pomník Mistra Jana Husa, měl již zde téměř dvacet let svého předchůdce. Po skončení první světové války byla v městské části na Hradčanech slavnostně zasazena Husova lípa a dva roky poté 6. 7. 1921 byl zde osazen i kámen s nápisem připomínajícím 500. výročí Husovy smrti (1415–1915). Dodatečné odhalení s šestiletým zpožděním po jubileu bylo zapříčiněno nepřízní válečné doby, v níž byla v Čechách připomínka mučednické smrti M. Jana Husa až na mimořádné výjimky zakázána. V Novém Městě nad Metují, v nevelkém, tehdy v podstatě zcela katolickém městečku si Husovu památku připomínali již před první světovou válkou téměř pravidelně po několik let.
„Výbor pro postavení pomníku Mistra Jana Husa“ se ustavil 30. září 1937. Jako účel svého vzniku ohlásil okresnímu úřadu „postavení důstojného památníku na nově projektovaném náměstí u Husova sboru v Novém Městě nad Metují“. Ve výboru bylo zastoupeno 20 novoměstských spolků, městská rada, Českobratrská církev evangelická a Církev československá (husitská). Předsedou výboru byl zvolen Čeněk Dubec (továrník), jednatelem Josef Lochman (obchodník) a pokladníkem Jan Dvořáček (ředitel v. v.). Výbor měl za úkol oslovit umělce, stanovit ideový záměr pomníku, vyhlásit a vyhodnotit soutěž a uskutečnit slavnostní odhalení. Socha byla zamýšlena jako pomník k 20. výročí obnovené české státnosti, jakýsi protějšek Památníku odboje na náměstí Republiky. Odhalení bylo naplánováno na září roku 1938. V následujících měsících však došlo k událostem, které způsobily několikerý odklad a dodaly odhalení pomníku tragickou specifiku. Stát, jehož výročí mělo být připomenuto, byl ohrožen a posléze i okupován hitlerovským Německem. Za složitých okolností a osobního ohrožení zúčastněných byl pomník odhalen až v podmínkách protektorátu jako dodnes poslední Husova socha v Čechách postavená na veřejném prostranství z občanské iniciativy. Postavením obou památníku, Husova kamene a Husova pomníku, se Nové Město nad Metují stalo na Náchodsku ojedinělým.[1]
Na okraji Nového Města nad Metují, v oblasti, která nesla charakteristické znaky periferie, se nacházel za městským hřbitovem pozemek, kde býval tzv. horní rybníček. Rybníček byl postupně zasypáván a prostor se stal nevábným smetištěm. V třicátých letech vyrostly v blízkém okolí dominanty této městské části – živnostenská škola, sokolovna a Husův sbor. Ing. arch. Freiwald, který nedlouho předtím Husův sbor vyprojektoval, načrtl vizi „zeleného pruhu“ probíhajícího od nového kostela k Jiráskovu parku a zahradnímu areálu sokolovny. Před sborem vyprojektoval kulaté náměstí s paprskovitě se rozbíhajícími ulicemi. Do jeho středu pak navrhl sochu M. Jana Husa. Byl to v prvé řadě zájem Církve československé, aby tzv. hanbaplácek, který se rozkládal před nově postaveným kostelem, byl co nejdříve upraven. Náboženská obec nabídla, že provede vlastním nákladem v místě skládky potřebné úpravy terénu a parkovou výsadbu.
Základní podmínky soutěže na Husův pomník byly dány Freiwaldovým projektem. Pomník byl umístěn v ose Husova sboru, sestával z podstavce – sloupovitého válce – a na něm stojící sochy. U paty podstavce byla navržena příčná stěna nesoucí mísu pro řecký oheň a desku s nápisem připomínajícím 20. výročí vzniku ČSR. Socha měla stát zády ke sboru, pohledem k městu. „… figura bude stát na soklu 2,80 metru vysokém, ale i v prostoru, který jest ze všech stran volný a pro pohled všude otevřený. Jest proto nutno dbáti toho, aby figura byla ze všech stran působivá.“ Tak to bylo v projektu upřesněno. Ve výboru se jeden čas uvažovalo i o jiném výtvarném řešení. Byly načrtnuty návrhy pomníku ve tvaru kamenné krychle či koule s Husovým reliéfem, s biblí a kalichem.
Ředitel Živnostenské školy v Novém Městě nad Met., akademický malíř Jaroslav Míšek, byl zvolen odborným přísedícím komise pro hodnocení zaslaných soutěžních návrhů. Druhým odborným poradcem byl ing. Freiwald. Výbor se obrátil na Akademii výtvarných umění v Praze a proběhly konzultace s jejím rektorem O. Španielem. Dále byl navázán kontakt se Státní čsl. průmyslovou školou sochařskou a kamenickou v Hořicích a jejím ředitelem ing. arch. Josefem Vokounem. V daném termínu do 15. 11. 1938 byla soutěž obeslána návrhy od osmi sochařů.
Akad. sochař Josef Bílek z Hořic v předešlých letech zhotovil pro Nové Město nad Metují Památník odboje a bustu Aloise Jiráska. Spolupracoval již několikrát s Freiwaldem a téměř s určitostí doufal, že se mu podaří zakázku na sochu opět získat. Další nabídky učinili Jaroslav Horejc, profesor Státní umělecko-průmyslové školy v Praze, Oskar Kozák, akad. sochař a medailér, Karel Samohrd, akad. sochař z Hořic, Jan Vávra, prof. sochařské školy v Hořicích, Václav Wagner, akad. sochař z Jaroměře, a Josef Wagner, akad. sochař z Prahy.
Komisí byl vybrán sochař Jan Adolf Vítek.[2] Pojetí svého díla charakterizoval takto: „… mám na mysli vytvořit postavu mistra Jana Husa především jako myslitele, člověka hluboce nábožensky založeného, bojovníka pravdy, který obětoval vše – tedy i svůj život proto, že nemohl lhát, že jeho čisté svědomí a skutečná opravdovost nepřipouštěla žádných kompromisů. Podávám figuru hodně jednoduše, aby snáze vynikla pak výrazná hlava, pohyb a gesto a celá věc se odhmotnila – zduchovněla… Celá záležitost jest pro mne devízou k poctivému úsilí o dobrou a hodnotnou sochu největšího Čecha.“ Pomník mu byl zadán za obnos 16 000 Kč.[3]
Freiwald navštívil Vítka v jeho pražském ateliéru a sděloval: „… byl jsem u majstra Vítka a shlédl právě jeho dokončený model sochy M. Husa v měřítku 1:3. Musím říci, že práce se mně líbila, je dělána poctivě, postoj M. J. Husi je vážný, klidný, důstojný, vyjadřující také smysl jeho postavy. Horuji sice pro komposiční modernost, ale v tomto případě snad je správněji na místě klasická vážnost, jak se na tomto modelu také projevuje. Jsou jím dány všechny předpoklady, že dílo bude opravdu výtvarně hodnotné.“
[1] Nejbližšími obcemi s Husovým pomníkem jsou: Slatina nad Zdobnicí (1906), Vamberk (1904), Běleč nad Orlicí (1915), Plotiště nad Labem (1936), Hořice (1914). První Husova socha byla postavena v Jičíně z iniciativy tamního římskokatolického děkana J. Šturmy roku 1872.
[2] J. A. Vítek, akad. sochař, narozen 26. 6. 1899 v Polné, zemřel 18. 7. 1950 v Praze. Studoval u profesorů Mařatky, Štursy a Kavky. Laureát řady soutěží a výstav. V Polné je Jihlavským muzeem provozována výstavní galerie s jeho tvorbou. Husova socha v Novém Městě nad Metují není zmíněna v encyklopedii Umělecké památky Čech, autor není zařazen v běžných naučných slovnících. Nejistota se odráží i v záznamu v městské kronice. Při popisu odhalení sochy (rok 1939, str. 539) je uvedeno jméno J. Bílka z Prahy s náznakem dodatečného přepsání B na V.
[3] Cena se týkala zhotovení, dopravy a montáže na připravený podstavec. Cenové rozpětí nabídek od ostatních sochařů při provedení sochy ve srovnatelném materiálu, tj. v hořickém pískovci se pohybovalo v rozmezí od 13 400 do 20 000 Kč.
Část druhá: Rodným krajem. 2001, č. 22, s. 22-23. ISSN 1210-6135.
Všechna jednání kolem Husova pomníku se odehrávala na nesmírně dramatickém dějinném pozadí. Po několik let již probíhala nedaleko Nového Města nad Metují horečná výstavba pevnostního pásma. V čase, kdy lord Runciman konal v ČSR svou problematickou misi, urguje Vítek (15. července 1938) závěrečné posouzení modelu zhotoveného v poměru 1:2. Není zřejmé, nakolik se Vítek sám podílel na konečné práci v kameni. Hrubé opracování v bloku hořického pískovce však zcela jistě vykonal kameník, jehož jméno se nepodařilo zjistit. U něho byla socha po dohotovení rovněž uložena. Odhalení sochy bylo stanoveno na 20. září 1938. Počátkem září však proběhl v pohraničí pokus o převrat, a tak vše bylo odloženo až na den státního svátku, na 28. října 1938. Dne 23. září byla vyhlášena všeobecná mobilizace a sochař Vítek narukoval k armádě. Počátkem ledna 1939 znepokojeně urgoval stanovení nového termínu. Jednatel Lochman jej prosil o trpělivost: „… postavení pomníku přišlo do doby národního neštěstí, kdy zde u nás na hranicích bylo plno obyvatelstva vystěhováno, muži byli na vojně i nevojáci konali různé válečné úkony a nebylo tedy možno, aby se pomník postavil. V důsledku všeho nemohli jsme ani sbírku podniknouti… když jsme stále měli sbírky na uprchlíky, kterých jako pohraniční okres máme hodně.“ Ani nově předpokládané datum však nebylo příznivější. Dne 15. března došlo k okupaci zbytku republiky. Vítek byl nešťastný. Doba byla krajně nejistá a dle smlouvy mu měl být honorář vyrovnán až po instalaci sochy. Termín byl stanoven na Husův svátek – 6. července 1939.
Před výborem stála celá řada nelehkých jednání. Protektorátní orgány nepovolovaly veřejná shromáždění, navíc se Husovo jméno stalo pro německou okupační moc symbolem odporu českého národa a jakákoliv jeho připomínka byla nežádoucí. V této době již probíhalo zatýkání a vyšetřování kolem Husova pomníku v Jihlavě.[1] V žádosti o povolení psané Josefem Lochmanem v úřední němčině krajskému hejtmanovi v Hradci Králové byla slavnost odhalení Husova pomníku v Novém Městě nad Metují deklarována jako „církevní procesí“. Tento termín, pro reformační církve dosti mimožádný, zřejmě tehdy pomohl. Z původního projektu pomníku byla uskutečněna jen hlavní část – Husova socha na sloupovitém podstavci. Deska s nápisem připomínajícím Československou republiku nemohla být v podmínkách protektorátu realizována. Nad odhalením pomníku převzala záštitu městská rada.
Vzhledem k tomu, že se tenkráte od počátku protektorátu mohlo ve městě konat pouze jediné veřejné shromáždění, a to při nově nařízeném státním svátku – narozeninách Adolfa Hitlera, stalo se odhalení Husovy sochy odvážnou demonstrací. Naštěstí nedošlo k žádným postihům. Městský kronikář V. Voborník píše: „… též se nekonal jiná léta pravidelně konaný průvod a oslava památky upálení Mistra Jana Husa dne 5. a 6. července. Zato byl velmi slavnostním způsobem a za veliké účasti obecenstva odhalen dne 6. července dopoledne nový Husův pomník v městském parku před Husovým sborem. Podnět k jeho postavení dal a největší zásluhy o uskutečnění si získal předseda rady starších církve československé továrník Čeněk Dubec… Po pobožnosti konané o půl deváté hodině ranní na Husově náměstí vyšel dlouhý průvod účastníků všech vyznání s praporem novoměstského sboru církve československé v čele. Účastni byli též zástupci úřadů, korporací a spolků a mládeže… U pomníku… postupně promluvili farář B. Dlattla, farář J. Dus, farář B. Popelář, předseda rady starších Č. Dubec, katecheta K. Paděra, starosta města Jiří Jireš, jenž přitom sňal roušku s pomníku… Po úvodním slově… Kácov zpíval sbor ‚Kdož jste Boží bojovníci‘. Když ke konci slavnosti farář Dlattla četl památný Husův list z Kostnice, jímž se s Čechy loučí, při slovech ‚abyste se vzájemně milovali a pravdy každému přáli‘ snad jediné oko nezůstalo nezaroseno. Po závěrečném slovu Čeňka Dubce byla zapěna státní hymna.“
Tím byl pomník slavnostně předán veřejnosti. Výboru však starosti neskončily. Bylo zapotřebí uhradit schodek v nákladech. Mnohé spolky, které výbor pro postavení pomníku spoluzakládaly, byly po okupaci rozpuštěny a zakázány, řadu dalších to v brzké době čekalo. Již v samém začátku činnosti se výbor obrátil na osvědčené sponzory ve městě, na peněžní ústavy a na majitele zámku Bartoně. Do pokladny výboru plynuly dary jednotlivců i výnosy z ochotnických představení. Městský úřad poskytl stavební hmoty z městských lomů a nakonec přispěl určitým obnosem k vyrovnání schodku. Náklady byly zcela uhrazeny až po dvou letech.[2]
Oba Husovy pomníky se staly pro Nové Město nad Metují osudovými mezníky dvacetileté historie Československé republiky. První z pomníků, ve tvaru kamene, tak trochu zapomenutý na svahu starého Hradiště, byl postaven v době radostného nadšení při vzniku demokratického Československa. Druhý byl vztyčen na počátku soumračné doby okupace a druhé světové války. Socha hledí s vyznavačským gestem poutníka časem přes koruny stromů směrem k historického jádru města, jehož základy byly položeny před 500 lety, sice v jiných, ale též ne právě lehkých dobách naší spletité historie.
[1] Socha byla po zabrání pohraničí na podzim 1938 německou správou zhanobena a následně stržena. Členové CČS(H) z Hlinska získali souhlas k převzetí sochy. Při jejím převážení byli zatčeni.
[2] Tj. v listopadu 1941. Celkový náklad činil 35 759 Kč, z toho 10 384 Kč stála úprava pozemku a 25 375 Kč stál pomník. Největší obnos vložila Církev československá: 17 384 Kč, dále pak následuje nejmenovaný dárce: 5000 Kč, Městská spořitelna: 2500 Kč, městská rada (vyrovnání schodku): 1587 Kč (plus dodaný materiál), Bartoň: 1000 Kč, ostatní dary jednotlivců i korporací se pohybovaly v rozmezí od 10 do 300 Kč.
