Historie sboru

Dvacátá léta 20. století

Církev československá byla založena 8. ledna 1920 reformními kněžími  římskokatolické církve.

Již 11. ledna 1920 navštívil blízkou Jaroměř spisovatel a spoluzakladatel CČS Bohumil Zahradník–Brodský, který v naplněném sále sokolovny promluvil o vzniku a cílech církve. V Jaroměři se pak Církev československá počala rozšiřovat hlavně díky působení tamního kaplana Aloise Kuříka.

Významná byla také činnost studnického faráře Františka Fišery, který se okamžitě a velmi aktivně do života nové církve zapojil a který se stal také v počátku nakrátko správcem novoměstské farnosti. První českou bohoslužbu v Novém Městě n. Met. sloužil František Fišera 1. března 1921 v tělocvičně chlapecké školy na Komenského ulici. Novoměstskou farnost spravoval jen do září téhož roku, kdy získala náboženská obec vlastního faráře – Jana Vaňka. V té době bylo již v novoměstské oblasti evidováno přibližně dva tisíce věřících hlásících se k CČS.

V Novém Městě nad Met. sloužil Jan Vaněk mši každou neděli a ve svátky a každou středu večer. V Krčíně jednou za měsíc. Příležitostně či o svátcích pak konal bohoslužby v Nahořanech, Černčicích, Ohnišově, v Novém Hrádku, ve Sněžném. Jednou v roce, v říjnu, pak i v českobratrském evangelickém kostele v Šonově-Václavicích. V soudním okrese opočenském příležitostně konal dle dohod s místními radami starších bohoslužby v Dobrušce, Hlinném, Českém Meziříčí, Bolehošti, Očelicích a Opočně.

Novoměstská náboženská obec neměla v počátcích vlastní prostor pro bohoslužby. Domluveno bylo spoluužívání kostela sv. Ducha v Krčíně (29. března 1921 – 14. března 1923) a hřbitovního kostela Všech svatých v Novém Městě nad Metují. Po opuštění kostela Všech svatých Městská rada pronajala náboženské obci k bohoslužebným a shromažďovacím účelům přízemní místnost v obecním domě č. p. 17, tak zvané „čokoládovně“ (dnes ZŠ Komenského), kde měl Jan Vaněk již od svého nástupu služební byt a kde již také byla zřízena farní kancelář. Po nevelkých stavebních úpravách (vybourání příčky mezi dvěma místnostmi) se zde konaly bohoslužby od 24. ledna 1926 do 1. října 1933.

Státní schválení obdržela novoměstská náboženská obec 16. února 1923 a v dubnu roku 1924 pak i právo vedení matrik.

Třicátá léta 20. století

Statistický úřad v Praze oznámil dne 30. ledna 1933, že při sčítání lidu v roce 1930 bylo v soudním okrese Nového Města n. M. napočítáno 2 293 a v Novém Městě nad M. 905 příslušníků Církve československé. Přibližně 3 198 občanů tvořilo zázemí programů vytvářených na Novoměstsku nově založenou církví. Součástí programů této církve bylo i to, že podporovala kulturu zastupující nově vzniklý stát, ale také programy vedoucí v kultuře ke kreativitě a tvůrčí invenci jako projevu společenského pokroku. Svědčí o tom architektonický styl nejen nově stavěných kostelů této církve, ale i dalších doprovodných programů. Na Náchodsku vznikla z iniciativy CČS také řada drobných staveb venkovských zvoniček ve stylu funkcionalismu a konstruktivismu.

Novoměstská náboženská obec usilovala už od svého vzniku o získání důstojných prostor pro své bohoslužby.  Ale až pod vlivem Bohumila Dlattly se rada starších konečně rozhodla schválit stavbu sboru. Areál Husova sboru začal vznikat v roce 1932 a celek byl dokončen v roce 1936. V září 1937 vznikl výbor pro postavení pomníku Mistra Jana Husa, který byl zamýšlen jako součást Freiwaldem projektovaného náměstí a parku u Husova sboru. Socha vytvořená Janem Vítkem byla odhalena za politicky vážné situace v Německem již okupovaném Československu 6. července 1939.