Projekt sboru Církve československé

Do soutěže na kostel Československé církve se sešly návrhy hlavně místních stavitelů a projektantů: Rudolfa Janského, zednického mistra z Nového Města nad Metují; stavitelů Václava a Františka Capouškových z Hradce Králové; Jana Eckerta z Hronova, pozdějšího autora sboru v Machově; zednického mistra Celestýna Jiráska z Hronova a blíže dnes neznámého Richtera.

Všechny návrhy počítaly s konstrukcí cihlové pravoúhlé zdi a v pravoúhlém řešení byl důraz kladen na vnější vzhled stavby z hledisek dekorativního a estetického směřování. Všechny střechy na projektech byly vysoké, sedlové. Početné varianty návrhů ukázaly, že bezvýchodností navrhovaných řešení je jejich uměle hledaný estetizující eklektismus a historismus.

K architektu Jindřichu Freiwaldovi se záměr výstavby areálu Církve československé dostal z přímého podnětu předsedy Rady starších Čeňka Dubce, který jako Freiwaldův přítel dokázal obhájit a vysvětlit Freiwaldovo chápání architektury uskutečněné při výstavbě spořitelny v Novém Městě nad Metují.

Řešení architekta Jindřicha Freiwalda mělo zcela jinou názorovou a hodnotovou dimenzi. Úkol zpracovat důstojný prostor pro působení Československé církve byl pro něj příležitostí uplatnit svůj aktuální a kreativní názor na architekturu, všeobecný přehled a informovanost v oboru.

Projekt sboru i fary zpracoval se zvláštním porozuměním pro potřeby Církve československé. Akceptoval skromné finanční možnosti, ale neustoupil ze své úrovně. Projekt se postupně vyvíjel podle aktuálních přání náboženské obce. Původně Freiwald navrhl víceúčelovou budovu s půlkruhovou věží uprostřed průčelí, v druhém návrhu chybí fara a byt kostelníka, umístění věže ale zůstalo uprostřed.  V konečném návrhu je věž umístěna asymetricky a v průčelí budovy jsou tři kulatá okna. Všechny tři návrhy počítaly s možností dodatečného rozšíření stavby.

Základy sboru byly hotovy již v listopadu 1932, ale položení základního kamene se konalo až v květnu následujícího roku. Architektonicky prostá konstruktivistická stavba se stala jednou z dominant nově vznikající Masarykovy čtvrti.

První bohoslužby sloužil ve sboru 8. října 1933 farář Bohumil Dlattla. Slavnostně byl sbor předán do užívání za účasti patriarchy Gustava Adolfa Procházky a královéhradeckého biskupa Stanislava Kordule dne 10. června 1934. Stavba byla oceněna Svazem inženýrů a architektů jako nejlepší sakrální stavba roku.

V roce 2012 byla budova sboru vyhlášena kulturní památkou.