Josef Kosinka (1946–1974)

Josef Kosinka se narodil 1. září 1911 v obci Vysokov, okres Náchod. Oba rodiče pracovali jako dělníci v textilní továrně. Díky podpoře rodiny Bartoňů z Dobenína mohl nastoupit na náchodské reálné gymnázium. Po jeho absolvování odešel do leteckého učiliště a nakonec vystudoval důstojnickou školu. Krátce létal v Prostějově, ale brzy se pod vlivem studnického faráře Františka Fišery, významné osobnosti reformních římskokatolických kněží a později faráře Církve československé, rozhodl pro studium teologie. Stal se posluchačem Vysoké školy bohovědné a studia ukončil na Husově československé. evangelické bohoslovecké fakultě v roce 1937. Na studnické faře absolvoval bohosloveckou praxi a učil se propojovat otázky víry s životní praxí. V říjnu 1937 byl vysvěcen na kněze Církve československé s následným ustanovením do náboženské obce v Uhlířských Janovicích.

V Uhlířských Janovicích působil Josef Kosinka v letech 1937–1946. V roce 1938 se zde oženil s Olgou, rozenou Vítovou, a o tři roky později se jim narodil syn Jiří. Během války se zapojil do domácího odboje, od roku 1942 pracoval v ilegální skupině řídícího učitele Josefa Balvína, který byl za svou činnost nacisty popraven. organizoval pomoc postiženým a pronásledovaným. V posledních dnech války se podílel na obraně barikád proti oddílům SS u Jindic a Kácova. Navzdory těžkým válečným poměrům se Uhlířské Janovice staly živou náboženskou obcí, kde Josef Kosinka založil Jednotu mládeže a Odbor sociální práce.

V roce 1946 nastoupil Josef Kosinka do Nového Města nad Metují, kde byl ustanoven pomocným duchovním. Zde se manželům narodila dcera Olga a v dubnu 1948 si Josefa Kosinku novoměstští věřící zvolili definitivním farářem. Do služby byl uveden patriarchou Církve československé Františkem Kovářem při připomínce 25. výročí náboženské obce. Patriarcha při té příležitosti uvedl: „… A vy sami jste se přesvědčili, že bratr Kosinka je dobrým pastýřem… Dnes se svazek váš, celé náboženské obce, s vaším farářem stává definitivním. Teď patříte k sobě…“

Hned od počátku zaujal jako zapálený kazatel, neúnavný pastýř pečující o rozlehlou náboženskou obec zaujímající téměř polovinu Orlických hor a jako iniciátor řady nápadů a úkolů pro Radu starších. Založen byl sbor služby a rozvinuta sociální práce, začalo se s přípravou stavby nových varhan v Husově sboru, založen byl urnový háj, upraven park kolem Husova sboru a před sborem.

Nelze přehlédnout, že tato činorodá práce v církvi byla provázena i veřejnou činností. Přišel v době, kdy se připravovala výstavba letiště v Krčíně u Luštince, a zařadil se mezi první zakladatele Čsl. aeroklubu v Novém Městě n. Met. Pokud to změněná politická situace po únoru 1948 dovolovala, přednášel začínajícím letcům v kurzech navigace. Na Městském národním výboru pracoval v řadě komisí, podílel se na přípravách oslav 450 let Nového Města n. Met. ve Smetanovském výboru, pracoval jako místopředseda Československého červeného kříže atd.

Josef Kosinka se velmi aktivně věnoval pastorační činnosti, s jeho příchodem začala náboženská obec skutečně duchovně žít. V místní kronice se píše: „Nastoupením bratra faráře Kosinky nastal v celé náboženské obci docela jiný rušnější život a byly uskutečněny úkoly, které do té doby se zdály jen zbožným přáním.“ Konal bohoslužby v řadě okolních obcí a získal si velkou oblibu nejen mezi věřícími své církve. Svědčí o tom i řada blahopřejných dopisů k jeho padesátým narozeninám: „Mám před sebou kupu blahopřejných dopisů, mnozí jste přišli blahopřát osobně, jiní telefonicky, že se cítím až zahanben. Opravdu si myslím, že byly přeceněny mé osobní vlastnosti a že má práce pro moji drahou církev není dalece tak veliká… Mojí padesátkou se život ani na chvíli nezastavil – jde dál se všemi povinnostmi – jde dál i v naší církvi. Je to dobře. Kdyby život v církvi se zastavil, kdyby se církev stala stojatou vodou, brzy by byla ohrožena hnilobou.“

Padesátá léta přinesla do jeho života rozčarování z nově nastoleného společenského zřízení, ačkoli byl zpočátku jeho vztah spíše smířlivý. Po roce 1952 už úřady sledovaly jeho činnost s podezřením. Byl vystaven útokům představitelů nového režimu i některých představitelů své církve. Dobrušský církevní tajemník se vyjádřil, že je „příliš aktivní na pořádání všech možných akcí“. Také si stěžoval, že při žních pomáhal kulakovi v Nahořanech, ale JZD nepomohl. V červenci 1957 na Konferenci předsedů okrskových rad Církve československé s patriarchou, biskupy a redaktory Českého zápasu už Josef Kosinka otevřeně kritizoval postoj své církve ke státu, s kritikou nešetřil ani na poměry ve státě, za což měl být zbaven funkce předsedy náchodského okrsku. Stáli za ním ale ostatní duchovní a sám rezignovat odmítal. Jeho přeložení do jiné náboženské obce, což byl obvyklý způsob odstranění nepohodlného duchovního, se biskup patrně neodvážil.

Provedl tedy začátkem 60. let reorganizaci a Nové Město přesunul do královéhradeckého okrsku a tak Josefa Kosinku zbavil funkce předsedy. Hrozilo mu také odebrání státního souhlasu pro výkon duchovenské služby. Začala ho sledovat Státní bezpečnost.

Během krátkého uvolnění kolem roku 1968 Josef Kosinka znovu veřejně vystupoval, kriticky hodnotil uplynulé období, upozorňoval na nátlak vyvíjený v nedávné době na církve. Zapojil se do aktivit kolem SOS dětských vesniček. Dal podnět k výsadbě Vánočního stromu republiky nedaleko Zázvorky.

S nastupující normalizací počátkem sedmdesátých let se ale tlak obnovil, až byl farář Kosinka 1. března 1974 nuceně penzionován. Vzdor tomu byl připraven působit ve správě náboženské obce dál jako řadový člen Rady starších. Měsíc před svým odchodem se loučil na shromáždění náboženské obce: „Zvolili jste si mne svým farářem. Nepřestávám být duchovním, i když bez taláru. Dále i jako důchodci mi zůstává možnost navštěvovat staré a nemocné příslušníky, podpírat klesající, posilovat malověrné, zachraňovat zoufalé, a to je důležitý úsek duchovenské práce. Zůstávám mezi vámi a rád posloužím radou i svými zkušenostmi. Nečekejte odnikud pomoc, spoléhejte jedině na sebe a svého Pána. Nehledejte tragédii tam, kde není… Když vám bude těžko u srdce, nehledejte ulehčení u lidí, ale v modlitbě. Bůh je s námi a proto ‚Vždycky se radujte‘.“ Dlouho mu ale nebylo dopřáno, co slíbil.

Už 10. června 1974 byl z rozhodnutí okresního prokurátora zatčen a odvezen do cely předběžného zadržení v Náchodě, údajně pro nedovolené podnikání. Byl obviněn, že při výrobě krypt pro ukládání uren nadsazoval náklady a tak se obohacoval. Po dvou dnech byl převezen do vazební věznice v Hradci Králové.

Rodina i známí shodně dosvědčili, že byl před nástupem do vyšetřovací vazby v dobrém zdravotním stavu. Postupem času ale na něj doléhala tíha vazby a okolností jeho zatčení. V průběhu vyšetřování došlo k rozšíření obvinění o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, krácení daně a krádeže. V dopise rodině si stěžoval, že mu nejsou podávány potřebné léky a že trpí nespavostí. Rychle mu ubývalo fyzických i psychických sil.

V den své smrti 17. července 1974 byl Josef Kosinka od ranních hodin u výslechu, který skončil až v odpoledních hodinách. Mezitím mu byla povolena návštěva syna Jiřího, který uvedl, že „byl na tom otec špatně, stěžoval si, že mu nedávají léky, nemůže jíst, protože nemá zuby, zakázali mu kouřit, ač byl velmi silný kuřák… Jeho stav během pobytu ve vazební věznici se rapidně zhoršil“. Co se stalo po výslechu nelze přesně zjistit. Jediné svědectví poskytl dozorce, který Josefa Kosinku od výslechu odváděl. Podle něj byl velmi zesláblý a při návratu od výslechu spadl po zádech ze schodů. V bezvědomí byl přenesen na ošetřovnu a při následném převozu do nemocnice zemřel. V lékařském záznamu z roku 1974 ale nebyla zodpovězena otázka, zda mohlo k úmrtí dojít cizím zaviněním. Ani znovuotevření případu v roce 1990 z iniciativy Ústřední rady CČS(H), ani šetření z podnětu Konfederace politických vězňů Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu v roce 2001 neobjevilo žádné nové skutečnosti.

Rozloučení s Josefem Kosinkou vykonal v přeplněném novoměstském sboru v přítomnosti mnoha duchovních královéhradecký biskup CČS(H) Josef Pochop. Schránka s ostatky byla uložena v přilehlém urnovém háji.

Rodina požádala v roce 1990 o soudní rehabilitaci, ale protože nebyl Josef Kosinka souzen, nemohl být podle zákona ani rehabilitován.

Ať již byly bezprostřední příčinou smrti bratra Josefa Kosinky brutální vyšetřovací metody, jak se o tom ve městě šeptalo, nebo pád ze schodů v důsledku zhoršení celkového zdravotního stavu způsobené pobytem ve vazbě, s jistotou lze říci, že k jeho vyšetřování neexistoval žádný reálný důvod a příčinou jeho předčasné smrti byla politická zvůle. Farář Josef Kosinka zemřel ve věku nedožitých 63 let.