FARÁŘEM CČS(H) V NOVÉM MĚSTĚ NAD METUJÍ 1. 7. 1930 – 30. 9. 1946
* 15. 5. 1905 Bezděčín-Jílové u Hodkovic nad Mohelkou, † 27. 12. 1985 Jablonec nad Nisou
V pořadí třetí farář náboženské obce v Novém Městě nad Metují, za jehož působení byl postaven Husův sbor a fara, byla odhalena socha Jana Husa a provedeny úpravy okolní zahrady a parku. V čele obce stál během druhé světové války a po jejím skončení odešel na vlastní žádost do Nového Bydžova.
Bohumil Dlattla se narodil v Bezděčíně u Hodkovic nad Mohelkou 16. května 1905, v malé obci ležící tehdy na rozhraní české a německé jazykové oblasti. Otec byl dlouhá léta truhlářem v Hodkovicích, kde rodiče vlastnili malý domek, později pak v Liberci. Matka pracovala v tkalcovně. Bohumil vyrůstal s třemi sourozenci. Nejprve navštěvoval německou obecnou školu, v Liberci pak absolvoval České státní reformní reálné gymnasium, které ukončil maturitou 18. června 1925.
Vzpomínal, jak se u nich zastavoval cestou do Hodkovic Gustav Adolf Procházka ještě jako římskokatolický kněz v Jenišovicích. Dlattlu ovlivnil v rozhodnutí pro službu v Církvi československé. V letech 1925–1929 byl posluchačem Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Pro nedostatek financí působil současně jako pomocný učitel náboženství od 1. října 1925 do 1. února 1927 v Novém Bydžově a od 2. února 1927 do 30. června 1927 v Mladé Boleslavi. Náboženství na školách vyučovali katechetové, duchovní a profesoři náboženství. Katechety se mohli stát maturanti klasických či reálných gymnázií (latina, řečtina), kteří se podrobili zkoušce před komisí Ústřední rady Církve československé (CČS). Tato zkouška měla rozsah pozdějších bohovědných zkoušek. Dlattla první bohovědnou zkoušku složil před komisí CČS roce 1927.
Dne 2. července 1927 byl vysvěcen biskupem Gustavem Adolfem Procházkou na jáhna, 20. července byl vyzván, aby se dostavil do kanceláře Diecésní rady v Hradci Králové k projednání kněžského svěcení a 23. července 1927 byl v Hradci Králové vysvěcen biskupem Procházkou na kněze a ustanoven dočasným zatímním duchovním správcem v náboženské obci v Machově, kam nastoupil ještě téhož dne. Hned následující den zde konal první bohoslužby. Definitivním zatímním duchovním správcem (nikoliv farářem) byl ustanoven dekretem z 25. listopadu 1927. Urychleně byl povolán do duchovenské služby, neboť bylo nutné rychle vyřešit situaci v machovské náboženské obci, kde dosavadní farář přestoupil do pravoslavné církve a snažil se do ní převést i náboženskou obec, která měla v té době 1 370 věřících. Dlattla měl za úkol společně s radou starších čelit možnému rozkolu v náboženské obci, což se mu také podařilo. V Machově sloužil do konce června 1930.
Roku 1929 složil Dlattla před církevní komisí druhou bohovědnou zkoušku a na tomto základě mu bylo biskupem královéhradecké diecéze Stanislavem Kordulem vydáno 18. června 1930 osvědčení o způsobilosti k dosažení úřadu duchovního správce.
V novoměstské náboženské obci byl Bohumil Dlattla ustanoven farářem po Janu Vaňkovi 1. července 1930, v době, kdy měla náboženská obec již řadu let zakoupen pozemek pro stavbu sboru, ale stále nepadlo rozhodnutí o jeho výstavbě.
Po nuceném navrácení hřbitovního kostelíka Všech svatých se náboženská obec scházela k bohoslužbám v provizorních podmínkách v obecním činžovním domě čp. 17B, jemuž se všeobecně kvůli barvě omítky říkalo Čokoládovna.
Pod Dlattlovým vlivem se rada starších konečně rozhodla schválit stavbu sboru. Zahájeno tak bylo desítiletí, v němž se náboženské obci podařilo vybudovat sbor, faru, upravit park a zahradu i prostranství před sborem, kde do té doby byla na zavezeném rybníčku skládka. Odhalen byl také Husův pomník.
Na počátku třicátých let zavedl Dlattla s Bohumilem Bradáčem na Náchodsku okrsek a pravidelné okrskové konference duchovních.
Za okupace zaštítil podle vzpomínek Jana Miliče Lochmana a Jana Juránka ekumenické schůzky mládeže na faře. V letech 1942–1943 zesílil tlak okupačních i protektorátních úřadů. Situaci církve ilustruje výrok vedoucího církevního oddělení von Giesse na úřadu říšského protektora, který se vyjádřil o Církvi československé jako o „husitské bandě, které Říše nemůže věřit“. Po válce bylo Dlattlovi vyčítáno, že svolil, aby se německá posádka scházela ve sboru k bohoslužbám. Byl to ale jediný nekatolický kostel v posádkovém městě a žádost o bohoslužby se asi nedala dost dobře za okupace odmítnout. Podobně se konaly vojenské bohoslužby i v Husově sboru v Dobrušce.
Bohumil Dlattla byl z Nového Města přeložen na vlastní žádost v září 1946 do Nového Bydžova. Téměř po dvaceti letech se vrátil tam, kde začínal jako pomocný učitel náboženství. Byl zde ustanoven zástupcem faráře. Dokončil si vzdělání na Husově teologické fakultě, v roce 1947 složil první státní zkoušku bohosloveckou, v roce 1949 druhou. Na shromáždění náboženské obce v roce 1950 byl zvolen definitivním farářem. V Novém Bydžově působil ale jen do srpna 1950, kdy byl diecézní radou bez udání důvodu jmenován od 1. září 1950 zástupcem faráře v Semilech. V této náboženské obci sloužil do roku 1966. Ve svých téměř 61 letech byl v dubnu 1966 jmenován farářem v Jablonci nad Nisou. V květnu 1970 odešel do důchodu. Vzhledem k tíživé personální situaci církve ale nastoupil už v červnu téhož roku znovu do služby a do důchodu odešel až 1. prosince 1974. Okresním církevním tajemníkem mu bylo povoleno externí působení a tak zastupoval při různých příležitostech faráře v blízkém i vzdálenějším okolí. Zastupoval i v Jablonci samotném, kde odešla z církevních služeb farářka a nově jmenovaný farář nastoupil zanedlouho po svém nástupu dvouletou vojenskou službu. Sloužil pak v Jablonci nad Nisou na plný úvazek od října 1977 do září 1979, kdy definitivně odešel do důchodu.
Zemřel na svátek sv. Štěpána 1985.